Koruna Nového Zélandu

Tak dlouho jsem plánoval se rozepsat, ale čas strašně letí a je mi jasné, že pář řádků o našem stopoveru na Taiwanu musím napsat teď nebo se k tomu už nikdy nedostanu. Jsme tu už více jak tři měsíce, letí to fakt neskutečně!

Odlet byl naprostá klasika, tentokrát ještě okořeněná o fakt, že jsme nevyráželi na měsíc jako několik letních dovolených dříve, ale rovnou na rok. Takže kromě balení, dohánění restů plánování před odletem bylo třeba vystěhovat byt na Ohradní, což nebyla zrovna práce na hodinku. Já jsem navíc ještě den před odletem doháněl resty v redakci, protože mi bylo jasné, že jakmile zmizíme, na internet se hned tak nedostanem. A byla to taky pravda.

„Sbohem a táhni!“

Poslední dodávku krámů z bytu jsme k rodičům na Kačerov vezli po cestě na letiště a to jsme to ani nestihli vynosit na půdu. Táto, ještě jednou díky!

Šest přestupů

Let jsme sice neměli moc levný, zato ale s hodně přestupy. Trochu jsem se toho původně děsil, ale nakonec trasa Praha – Řím – Dillí – Taipei – Sydney – Auckland – Christchurch nebyl tak hrozný. Většinu jsme toho včetně přestupů prospali, a když jsme byli vzhůru, čas jsme věnovali záležitostem, na které dříve nebyl čas. Třeba oslavě Klářiných narozenin, které měla v červnu (letěli jsme 8. listopadu). (Kláry vsuvka, po které mi Máťa doufám neodebere status „admin“, který jsem právě dostala. – Martin nakecal letušce, že mám ten den narozeniny, protože chtěl ještě jednou whiskey pro oba, ale ona ho odmítla. Než jsme se nadáli, přistál přede mnou talíř s dobrotama a další whiskey s obrovskou gratulací. Myslela jsem, že se propadnu ostudou (!!), ale nezbylo mi než souhlasně pokyvovat a děkovat)

V letadle po cestě slavíme Klářiny narozeniny

Stále si ťukáte na čelo, proč jsme měli šest přestupů? Je to jednoduché: po cestě tam jsme si přáli zastávku na Taiwanu a na cestě zpět v Sydney a v Dillí (po cestě zpět bychom rádi aspoň pár dnů v Austrálii a aspoň měsíc v horách Nepálu, Číny nebo Pákistánu). Agentura, u které jsme letenky bookovali, má jednoduché pravidlo. Co přestupuješ tam, musíš přestoupit i zpět a obráceně.

Letecké faux pas

Aby let nebyl tak monotónní, na přestupu v Sydney se mi daří jedno parádní faux pas. Na Taiwanu se mi do carry-on batohu připletl vystřelovací nůž z Gruzie a ochranka si toho všimla právě až v Sydney. Hned přivolali policii, která mi  ochotně vysvětlila, že pašování vystřelovacího nože na palubu je trestný čin a že mě můžou zatknout. Zničený z časového posunu a také trochu ze všeho dobrého, co nám milé letušky China Airlines naservírovaly, se mi nakonec příslušníky podařilo udobřit a skončilo to jen napomenutím a poznámce v jakémsi australském trestním rejstříku. Takže pro příště: když s nožem, hlavně ne s vystřelovacím!

To jsem ale trochu přeskočil, vraťmě se trochu v čase na Taiwan…

Konečně na Taiwanu

Trochu rozlámaní pozdě večer přilítáme do Taipei a nezmáháme se více než na cestu busem z letiště (125 TWD) na Main Train Station, v jejíž dochozí vzdálenosti jsme si po cestě bookli hostel. Vzdálenost je sice dochozí, ale 30 kg vážící kufr s lezeckým vercajkem trochu prověřil naše chodící možnosti. Původně bylo v plánu pivko a spánek, nicméně nějak nám vyhládlo a tak vyrážíme do nocí zahalené metropole Taiwanu ulovit něco k jídlu. Ve městě doslova „chcípnul pes“, ale nakonec se nám přeci jen daří najít pár stánků s různými dobrotami, které jednu po druhé objednáváme a jíme. Později se ukazuje, že právě ochutnávání všeho různého jídla na ulici je jedna z našich nejmilejších kratochvil na Taiwanu.

Východní pobřeží

Ráno si balíme malé baťůžky jenom s foťákem a průvodcem a vyrážíme vlakem tři hodiny na jih do Hualien. Tam dorážíme brzo odpoledne, za 500 TWD na den si půjčujeme motorku a tradá dál na jih! Na řidičák se naštěstí neptají. Vzpomínáme na Indii, kde jsme si na několik dnů půjčili choppera jak z Pulp Fiction. Náš skútr sice není tak cool, zato si nemusíme dělat starost s řazením a s rohlíkem na obličeji upalujeme dále na jih. Kamarád, který na Taiwanu studoval, mi před odletem doporučoval: „Půjčte si skútr a jeďte s ním do libovolného přístavu, libovolných lázní a do hor. Je to tutová trefa.“ Řídíme se v podstatě bezmezně jeho radami a podél východního pobřeží se blížíme do oblasti, kde by měly být jak termály, tak přístavy.

Kdo tu sakra rozsypal ten čaj?

Občas je trochu koplikovaná navigace, když na infoceduli vedle silnice není nic než znaky připomínající rozsypaný čaj, ale po chvíli vždy narážíme na ceduli v latince a pokračujeme dále. Každou chvíli mrholí, což je trochu otravné, na druhou stranu je díky tomu okolní krajina nádherně zelená. Ví Bůh, co to okolo roste za keře a stromy, každopádně většinu z nich jsem v životě neviděl. Městečka, která projíždíme, jsou také docela jiná, než ta, která znám ze střední Ásie. Ale co bych vyprávěl, podívejte se na fotky!

Co jsme netušili byl fakt, že náš skútr má dost malou nádrž a že narazit v noci na otevřenou benzinu na Taiwanu, to je jak narazit na benzinu na německé dálnici. Nakonec nám pomáhá místní tatík v jedné vesničce. Chvíli s námi objíždí okolí po místech, kde se asi ve dne dá benzín koupit, ale nikde nikdo. Po několika pokusech zajíždí ke svému domu a tankuje nám vlastní benzín z kanystru – a samozřejmě není šance mu zaplatit, ani se jinak odvděčit. Fakt, že spolu komunikujeme jen rukama a nohama, ničemu nevadil.

Horké prameny v Ruisui

Jídlo na ulici bylo fakt hitem naší třídenní návštěvy

Hlubokou nocí po neskutečně křivolaké silničce přejíždíme pás hor u pobřeží směrem do vnitrozemí a s pauzou na další super jídlo na ulici míříme kamsi k horkým pramenům. Chvíli nám trvá najít správý pramen, ale nakonec se daří a za 600 TWD máme jednoduchý pokoj s volným vstupem do „hotelových termálů“, tedy dvou bazénků se stříškou ve vnitrobloku „hotelu“. Termály máme celé pro sebe a tak se ve čtyřicetistupňové vodě valíme až do pozdních nočních hodin. Jenom bohužel bez pivka.

Ráno se probouzíme a konečně za světla vidíme, kde to vlastně spíme. Ze všech stran nás obklopuje neskutečně hustý a zelený deštný prales. Nádhera! Pomalu se otáčíme zpět k severu a abychom nejeli zpět stejnou cestou, do Hualien se vracíme vnitrozemím. Cesta zpět moc neutíká, každou chvíli sjíždíme z hlavní silnice a jedeme prozkoumat okolí – ať už chrám, přírodní rezervaci nebo jen tak projet městečko a něco dobrého sníst.

Ráno jsme se probudili v „lázeňském hotelu“ a nestačili jsme se divit, jaká džungle nás obklopuje

Večerní Taipei

V Hualienu vracíme skútr a napůl ze zvědavosti a napůl kvůli šetření peněz stopujeme 200 km zpět do Taipei, kde je v plánu obžerství v rámci návštěvy nočního trhu, což má být jeden z top zážitků celého města. Poslední večer na ostrově bloudíme nočním Taipei a rychle se snažíme utratit taiwanské dolary, kterých máme asi dvojnásobek, než jsme potřebovali. A to jsme si vybrali částku, která dle Lonely Planet odpovídá nejlevnějšímu možnému způsobu cestování. Kromě nekonečného množství jídla na nočním trhu si ještě těsně před odletem pořizujeme dva Camelbaky a poslední peníze snad házíme do kanálu, to už si ani nepamatuju ;-).

Nightmarket v centru Taipei

A ještě na závěr. Na Taiwanu jsou docela vysoké hory, i když ne zaledněné. Ale podle fotek to vypadá na několik dost luxusních několikadenních treků vysoko nad pásmem lesa po parádních hřebenech. Že by po cestě zpět?!