Koruna Nového Zélandu

Sníh, led, exponovaný hřeben a fantastické výhledy na zelená pole a tyrkysové řeky 2000 výškových metrů přímo pod nohami. Takový je výstup na nejvyšší vrchol pohoří Remarkables na jižním ostrově Nového Zélandu.

Městečko Queenstown je centrem novozélandských horských sportů a adrenalinu. Ulice jsou zde plné „bekpekrů“ a agentury zprostředkovávající dobrodružnou jízdu úzkým korytem řeky na závodních lodích, bungee-jumping, několikadenní treky v okolní divočině a podobné radosti praskají ve švech. Chtělo by se mi napsat, že Queenstown je něco jako francouzské Chamonix nebo český Špindlerův Mlýn – zkrátka TO místo, kam všichni jedou do hor. Ale není to tak úplně pravda, podle mého názoru Queenstown na rozdíl od svých evropských sester postrádá kouzlo horského městečka. To ovšem bohatě vyvažují okolní hory a možnosti, které nabízejí.

Vše, co k alpskému vrcholu patří

Single Cone je se svými 2319 metry nejvyšším vrcholem pohoří Remarkables, které se tyčí přímo nad zmíněným Queenstownem, resp. jezerem Wakatipu. Na první pohled výška vrcholu nikoho nezarazí, je ovšem třeba pamatovat na fakt, že nástupy na téměř veškeré kopce na Jižním ostrově začínají ve výšce jen několik set metrů nad mořem (nebo rovnou v úrovni moře) a tak vrchol přesahující 2000 metrů už je, co se převýšení týká, seriózní výstup. V případě našeho cíle se ovšem jedná o výjimku, za kterou vděčíme lyžařskému středisku Remarkables (resp. příjezdové silnici) nacházejícímu se na západní straně masivu ve výšce 1600 m n. m.

Už samotná cesta do lyžařského střediska je velkolepá: dobrých pětačtyřicet minut kroucení volantu po šotolinové cestě často bez svodidel, s fantastickými výhledy na jezero Wakatipu a sněhem pokryté vrcholy uprostřed divočiny na jižním obzoru. Po celou dobu řízení přemýšlím nad tím, jestli v Evropě znám lyžařské středisko, do kterého jediný přístup vede několik desítek kilometrů dlouhou šotolinou a poctivými serpentinami. Neznám.

Na Single Cone si (samozřejmě dle sezony) užijete téměř všechno, co k alpskému výstupu patří: suťové o sněhové pole, firnový žleb, chůzi v mačkách po skále, exponovaný hřeben a úžasné výhledy z vrcholu. A když říkám „téměř všechno“, mám tím na mysli absenci brzkého ranního startu – tedy vyrážení po rozednění a návrat domů před západem slunce.

Protože se jedná o náš první alpský výstup na Novém Zélandu, jako výstupovou trasu si vybíráme jihovýchodní hřeben, který by měl představovat nejsnazší cestu k vrcholu. Jaké jsou aktuální podmínky nemáme tušení a o obtížnosti výstupu víme jen velmi málo, bereme tedy s sebou veškeré vybavení na ledovec a skálu, snad jen šrouby a sněhové kotvy zůstávají v autě.

Brždění pádu bez cepínu

Od parkoviště stoupáme nejprve strmě a pak už volněji směrem k jezeru Alta, které je v době naší návštěvy (listopad) pokryté silnou vrstvou ledu a sněhu. Dřevěné tyče značící pěšinku pod jihovýchodní hřeben se rychle ztrácejí pod sněhem, to ale orientaci nijak nekomplikuje. Celý hřeben máme jako na dlani, stejně tak jako další dva zuby Double Cone, které jsou jen o několik málo metrů nižší než Single Cone. Těsně před tím, než se dostaneme na plató, ze kterého se zvedá vrcholový hřeben, musíme překonat krátký strmý traverz. „Chceš si vzít mačky?“ ptám se Kláry, která se vždy bojí trochu víc než já. „Ne, to je dobrý,“ ozývá se kousek za mnou. Sníh dobře drží a tak opatrně pokračuju dále. Než se ale naděju, už svištím po zádech svahem dolů. Pád jako z učebnice: bez maček, bez cepínu a bez rukavic. Pod slabou vrstvou čerstvého prachového sněhu z posledního sněžení je tvrdý led, po kterém jsem uklouzl a nemilosrdně mne žene směrem k prvním suťoviskům pod námi. Za chvíli se daří dobrzdit pomocí bot a trekových hůlek a nadávám si, jaký jsem to ale vůl. Jako kdybych to nebyl pokaždé já, kdo ostatní členy skupiny nabádá, aby si aspoň vzali cepín a rukavice…

Po překonání sněhového plató se dostáváme na vrcholový hřeben, bohužel ale kráčíme na jeho jižní straně a tak jsme ochuzeni o výhledy na jezero Wakatipu, o to více spěcháme vzhůru. Klíčovým bodem výstupu by měl být asi padesátimetrový žleb, jehož sklon ale neznáme. Z dálky vše vypadá OK, ale když stojím na jeho začátku, už se tak jistý v kramflecích necítím. Sklon není tak strašný, cca 55°, ale sníh už je rozbředlý a zaváhání by znamenalo nejen několik kotrmelců ve žlebu samotném ale také nepříjemnost v podobě skalnatého prahu, který je kousek pod námi. Rychle u první skály obhozuji hrot a s jedním postupovým jištěním natahuji lanovou délku na hřeben těsně pod vrchol.

Konečně! Proto tu dnes jsme. Na severní straně se otevírá výhled na jezero, které mám přímo pod nohama. Expozice je úžasná, Lake Wakatipu je přesně 2000 metrů pode mnou. Dobírám Kláru, navazujeme se na krátké lano a paralelně jištěni pokračujeme posledních pár desítek metrů po vzdušném ale technicky nenáročném hřebínku na hlavní vrchol Single Cone. Je to úžasný kontrast. Stojíme na sněhem pokrytém vrcholu a přímo pod námi se rozprostírají zelená údolí tu a tam protnutá tyrkysovými řekami. Prostě taková nádhera, že zapomínám vyndat zrcadlovku a udělat několik pořádných fotek a tak se v našem albu musíme spokojit s vrcholovkou pořízenou na naší novou sportkameru.

Sestup už je jako malina: ještě jednou si užíváme exponovaný vrcholový hřebínek, následuje jedno 25 m slanění skrz žlab a záhy už sundáváme mačky a střídavě po zadku a po nohách se dostáváme na hranici sněhu u jezera Alta. Lyžařské středisko právě podstupuje rekonstrukci a tak si na zasloužené pivo musíme počkat až dolů do civilizace.

Praktické informace

Triple Cone

Pokud se cítíte na víc než jednu lanovou délku strmého žlebu, rozhodně doporučuji kompletní traverz všech třech vrcholů Triple Cone. V takovém případě se (dle sezony) připravte na několik délek exponovaného lezení ve velmi pevné skále, jedno či více slanění a sestup trasou, kterou jsme použili pro výstup. Traverz Triple Cone dle místních patří mezi velké novozélandské klasiky.

Počasí

Jakmile začne zuřit pověstný severozápadní vítr, můžete zapomenmout na  veškeré plánované výsupy na „Main Divide“, tedy hlavním hřebeni Jižních Alp, kde se mimo jiné nachází i nejvyšší vrchol Mt Cook. A právě oblast Remarkables je často využívaná jako solidní záložní plán.

Další cesty a  průvodce

Na vrchol Single Cone vede řada cest ze všech světových stran, vhodných převážně na zimní ledové a mixové lezení. Všechny jsou popsané v elektronickém průvodci zdarma dostupném online, jihovýchodní hřeben v něm ovšem popsaný nehledejte. Knižního průvodce zakoupíte v centru Queenstownu.